česky
deutsch
poruski


Hrad Vildštejn (Wildstein) se nachází severně od Chebu na západní straně stejnojmenného městečka (dnes Skalná). První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1225, kdy se jeho jméno objevuje v přídomku jedné z větví rodu Nothaftů, který patřil mezi přední šlechtické rody Chebska.V té době hrad ale již stál, přesné datum není známo, má se za to, že to bylo kolem roku 1166 a to stanoveným rozborem dochovaných původních částí hradu. Roku 1295 je zmiňován ještě Engelhard Nothaft z Vildštejna se svým synem Adalbertem Nothaftem z Falknova (Sokolov), který byl římským ministeriálem.

V majetku Nothaftů byl hrad do roku 1298, kdy na jeden rok zastavil hrad Waldsaskému klášteru Elgelhart Nothaft z Vildštejna. V letech 1299 až 1362 byl hrad v držení rodu Rábů z Mechelsgrünu a v roce 1362 jej udělil císař Karel IV panství v léno rytířům Walterovi a Rudolfovi z Ramberka. Od roku 1375 se stali majiteli hradu rytíři Zikmund a Pavel Frankengrünerové.

Za husitských válek získali hrad Šlikové, ale posléze jej prodal Albrecht Šlik Nikolajovi Gummerauerovi. Tento rod pak vlastnil hrad téměř sto let.Pro odboj proti českému králi v roce 1452 vypálilo hrad vojsko Jiřího z Poděbrad. Roku 1522 hrad opět padl do držení rodu Šliků a to, když jej vyženil Jeroným Šlik. Ten jej roku 1531 prodal Wolfovi z Viršperka, jehož rod zde vládl až do r. 1596.

Viršperkové byli prchliví a suroví a jejich vláda byla plná velkých a často krvavých sporů s městem Chebem i ostatními sousedy, ba mnohdy i s vlastními příbuznými. Tyto spory vyvolaly už v r. 1539 výpravu proti Vildštejnu pro neshody mezi chebskými cechy a Viršperky. V krvavé bitce pod hradem byli mistři se svými lidmi a s chebským soudním vykonavatelem zahnáni střelbou. Přesto byl Volf z Viršperku roku 1546-1547 chebským královským purkrabím a markrabským správcem na Hohenberku (v dnešním Bavorsku). Zemřel v r. 1561. Jeho syn Volf Adam byl už v r. 1568 stižen chebskou klatbou pro vraždu Vildstejnského rychtáře. O rok později zavraždil Kašpar Viršperk svého bratrance Abraháma ze Starého Rybníka. Brzy po požáru Vildštejna zavraždil Bartl Viršperk svého příbuzného Volfa Kryštofa a pana Lamingena. Řada jiných krvavých zločinů vyvolala dvě nové výpravy proti Vildštejnu (1579 a 1596). Při druhé z nich byl Kašpar Viršperk zajat a uvězněn nejprve v Chebu a potom v Bílé věži na Pražském hradě. Byl odsouzen k pokutě 6000 Guldenů (zlatých) a ke konfiskaci majetku; tamtéž i zemřel v r. 1607.

V r. 1614 koupil zadlužené panství hradu, za 18 000 chebských zlatých Zikmund Abrahám z Trautenberka. V majetku tohoto rodu zůstal hrad bezmála 200 let. Trautemberkové měli spory zase s poddanými, jimž ukládali nadměrné roboty, i s městem Chebem, které nechtělo trpět vaření piva ve Vildštejně. Spor vyvrcholil označením jedné z dcer z rodu Trautenberků za domnělou čarodějnici, které tímto hrozilo upálení a následné zabrání rodových majetků. Avšak dcera nebyla nikdy nalezena a tudíž ani upálena. Z tohoto období pochází ostatky nalezené zazděné na hradě. Že by se jednalo právě o její ostatky?

Stavbou zámecké budovy ve slohu barokního klasicismu kolem roku 1783 přestal hrad sloužit jako šlechtické sídlo. Trautenberkové drželi panství do r. 1799, kdy hrad koupil rytíř Jan Jiří Wilhelm von Helmfeld za 160 000 Guldenu , rod jej vlastnil do roku 1884, kdy jej koupil baron Engerhardt Wolkenstein-Trostburg za 400 000 Guldenu. V roce 1818 městečko Vildstejn (Skalná) vyhořelo a požárem byly postiženy zámecká i hradní budova.

Asi ve čtyřicátých letech 19 století nechali Wilhelmové adaptovat hrad na sladovnu pivovaru. Když byl na Vildštejně roku 1850 založen okresní soud , pronajmul rytíř Osvald Wilhelm z Hemfeldu soudu kromě zámku i budovu hradu a sladovna tím byla záhy zrušena.

Koncem první světové války koupil hrad Fridrich Adam Geipel. V roce 1945 mu hrad i zámek zkonfiskoval stát. V roce 1950 byl zrušen okresní soud, zámek byl osídlen rumunskými reemigranty, kteří spálili všechny dřevěné části a oba objekty zcela zdevastovali.

Od roku 1951 byl objekt v majetku státních statků a posléze města Skalná. Hrad i zámek byl totálně zdevastován a s následnou úplnou absenci údržby téměř zničen. V osmdesátých létech objevil ruiny hradu pan Zdeněk Buchtele, dal dohromady partu nadšenců a s finanční podporou státu se mu podařilo chátrání hradu zastavit. Na zámeckou budovu bylo dokonce v osmdesátých letech vydáno demoliční rozhodnutí a budova byla vymazána z katastru nemovitostí. Naštěstí totalitní líný dělník nikdy budovu fyzicky úplně neodstranil.

V roce 1999 koupil hrad a zbytky zámku pan Miroslav Pumr. Za dva roky intenzivní obnovy byl hrad otevřen pro veřejnost. Zakladatelé tohoto hradu rod Nothaftů jej za toto úsilí nechali povýšit do šlechtického stavu s právem užívat titul rytíř.

Hradní budova je dnes celá zrekonstruována. Je v ní muzeum hradu, středověká hodovna, královský sál, obřadní síň a muzeum hasičské techniky.

Zámecká novější budova dnes nabízí prohlídku středověké kovárny, vězení i muzeum vězeňství na Vildštejně. Její rekonstrukce dále pokračují.